Nepodmíněný příjem - jaké by to bylo, kdyby všichni měli hodně peněz?

Chtěl jsem napsat příspěvek do komentářů k článku

https://socialni-uceni.signaly.cz/1405/nepodmineny-prijem-pro-vsechny

a nějak jsem překročil rozsah, proto jsem napsal tento článek.

Část lidí je skutečně ochotna vidět práci kolem sebe a mají ochotu ji dělat. Ale dost velká část lidí ne, netuším, jak by je člověk donutil dělat něco smysluplného. Tolik lidí je schopno nicnedělání dnes a s nepodmíněným příjmem by podle mne počet lidí, co by nic nedělali, překročil počet lidí, kteří jsou dnes nezaměstnaní a skutečně hledají práci. Dalším problémem by byla ohromná vlna imigrantů, kteří by se hrnuli do takového státu, kde pečení holuby létají do huby...

Otázka, odkud se ty peníze vezmou, je relativně jednoduchá, zaplatí to buď zaměstnanci, anebo zaměstnavatelé (peníze pocházejí z práce, nemnoží se samy od sebe)- ale pořád jsou to ty samé peníze, které mohl dostat zaměstnanec přímo, ale v určité fázi účetnictví by byly odvedeny do fondu pro nepodmíněný příjem a nedostal je přímo, ale přes fond.

Velmi zhruba dnešní stav - udělám práci za 30 tis. Kč, 10 tis. Kč odvede zaměstnavatel, 3 tis. já a mám 17 čistého. 13 tisíc zahučelo do sociálního a zdravotního systému a peněz je přesto málo i pro současný stav systému.

Vize nepodmíněného příjmu. Udělám práci za 30 tis. Kč, 20 tis. Kč odvede zaměstnavatel (ono to míň bolí, než když by to měl udělat zaměstnanec), mně zdaní 3 tis. a dostanu 7 tis. Kč + nepodmíněný příjem... změna? Nebo někoho napadá jak přesouváním peněz nějaké získat?

Ten příklad s popelářem je celkem trefný, tak bych se ho držel. Kdo někdy zažil vyklápění popelnice v parném létě ví, proč je to práce nevděčná.

Varianta A - popelář bude altruista a k nepodmíněnému příjmu 10 tis. Kč (podle mne až až vysoká částka), dostane 7 tis. Kč navrch a v tom případě bude tam kde byl (v některých regionech to podle neověřených informací takhle je).

Varianta B - nikomu se do toho nebude chtít a tak dostane 20 tis. Kč a potom zdraží tato služba, jako celá řada jiných nepopulárních, což způsobí inflaci, která bude mít pravděpodobně takový rozměr, že ten nepodmíněný příjem bude asi tak velká výhra jako dnešní podpora v nezaměstnanosti.

Zásadní problém této myšlenkové konstrukce vidím v tom, že vůbec neřeší příčiny sociální nerovnosti, přestože to od ní někteří očekávají. Rovnost je iluze, ta nebude nikdy.
Podle mne by měla být podpora v nezaměstnanosti vyplácena bez podmínek. Proč by nezaměstnaný nemohl dělat větší množství výpomocných prací, proč by měl být předvoláván na kontroly a být očerňován? Nepodmíněný příjem (podpora v nezaměstnanosti) by měl umožnit přežití, ale ne pohodlný život. Na dnešní sílu peněz by mohlo stačit 6-7 tis.Kč.

Problémem je spíš to, že celá řada prací je ohodnocena mizerně. Proč je tomu tak? Nesouvisí mizerný plat prodavaček a dělníků s tím, že rádi kupujeme zboží ve slevě, že se za ty peníze to zboží málem ani nedá vyrobit? Tím, že koupíme čínskou obuv či oděv, která je o něco levnější způsobujeme to, že česká šička má mizerný plat, protože cena její práce se musí blížit ceně otrocké práce šičky asijské. Naše záliba v nízkých cenách stojí za tím, že spadla nevyhovující textilka v Bangladéži plná tisíců žen... protože pokud bychom byli ochotni se zříci svého nadbytku a docenili práci druhých, sice bychom si nekoupili trička dvě, ale třeba jen jedno, tak by třeba mohla tu práci dělat žena v Čechách chráněná našimi pracovními zákony. Pokud by její zaměstnavatel byl člověk moudrý, tak by postupně větší zisk promítl i do vyššího ohodnocení práce. Nikdo jej k tomu nedonutí, ale tak jako koncept nepodmíněného příjmu věří v ochotu lidí pracovat, tak já věřím v to, že zaměstnavatelé by rádi dali svým zaměstnancům mzdu, která umožní normální život. Pokud je teda ten zaměstnavatel aspoň trochu v kontaktu se svými pracovníky, tak musí vnímat potřeby svých lidí.

Velké firmy, kde vedení o životu poddaných nemá představu, fungují nejspíš jinak. Neosobní otrokářské prostředí, stereotypní práce, slabé mzdy... Firmy řídí manažeři, kteří uctívají čísla produktivity, kteří usilují o co nejnižší náklady a adorují růst zisku a hodnoty firmy na akciovém trhu, protože akcionáři to chtějí! Tak se generují ty zisky na burzách...

Štvou mne lidi, kteří nadávají na špatnou kvalitu potravin či zboží. Proč se takové zboží dělá? Protože to lidi chtějí a kupují. Pokud chci kvalitu, tak si ji seženu (nemusí být drahá, rád poradím, kde se co dá sehnat). Tím, že koupím kvalitu, podpořím i toho, kdo ji vyrábí!!! Koupí šuntu podporuju výrobce šuntu! Svými penězi rozhodujeme o tom, co se bude vyrábět! Naše peněženka říká, který výrobce přežije, jaké budou receptury potravin. Může se zdát, že nejsme schopni tak velké věci změnit, ale opak je pravdou. Malý zemědělec produkující ročně třeba 50 kusů dobytka bude tak dlouho pást býky na maso na trávě, dokud bude mít odbyt pro svou produkci. Dokud bude mít kolem sebe těch 300 lidí, kteří chtějí jeho maso chtějí, tak on bude produkovat kvalitu. Ovocnář bude se starat o sad a zahradu do té doby, dokud jej ta práce uživí, popř. má-li to jako koníček, tak dokud se mu to aspoň trochu bude vyplácet...

Rád si kupuju zboží, které má férovou cenu. Nemusí to být zrovna fair trade, ale tuto férovou cenu si každý musí nastavit sám. Rád kupuji pracovní rukavice za 100 Kč za pár, když vím, že vydrží 5x déle než čínský šmejd za 20 Kč, navíc s vědomím, že jsem podpořil práci českých handikepovaných lidí. Rád koupím českou obuv s vědomím, že peníze zůstanou v republice, že mzdu dostanou krajané a daně budou odvedeny do českého systému. Rád si koupím od českého chovatele půlku prasete, když vím, jak ty prasata chová, navíc za mnohem lepší cenu, než někde v supermarketu...