O letání

Rozhodl jsem se podělit s vámi o svůj „život ve spánku“. Většinu nocí mne provází nějaký sen, ale děj většiny snů zapomenu hned při probuzení. Některé noční můry pronásledují nejen v noci, ale i ráno po probuzení (zvlášť ve kterých vystupují učitelé a jiní záporňáci), jiné sny hezky naladí hned po ránu a připraví mne na hezký start do dne. Zatím jsem si nevšiml, že by někdo na signálech pitval své noční snění, tak snad se pobavíte, nebo zamyslíte. Někdy to bude náročné – mnohé sny se tváří, že žádnou informaci nenesou, že jsou předčasně ukončené. Ale třeba laponské pohádky často končí tam, kde bychom čekali vyvrcholení. Ne že bych jich četl mnoho, ale napadla mne spojitost.

Stojím před naším domem. Je větrný podzimní večer, vítr nadouvá mou bundu. Slunce pomalu zapadá. Vítr zesiluje a hvízdá o hřebeny střech. Pomalu kráčím od našeho domu po sousedově příjezdové cestě. Chůze je namáhavá, o každý krok bojuju v předklonu s protivětrem. Vítr nadnáší mé tělo, ale nemá sílu mne uzdvihnout. Teplý vítr hladí po tváři a hraje si s vlasy. Z nedaleka slyším hlasité šumění a praskání větví, vichr strhává spadlé listy a unáší je vzduchem. Silný poryv větru se blíží se ke mně oblečen v kabátu ze žlutého listí. Roztahuji ruce, rukávy vlají. Vichr mne unáší do výšky střech a já svůj let řídím jako pták. Kroužím nad domovem, pohybem rukou a těla měním výšku i směr. Nebojím se, za to mám krásný pocit z letu. Užívám si ostrých zatáček, kdy žaludek tlačí jako na horské dráze. Vítr trochu zeslábl, pomalu splachťuji na sousedovu rovnou střechu. Hladce dosedám jako kachna na vodní hladinu. Rozhlížím se po okolí a vydýchávám zážitek. Přímo se dívám ke dveřím našeho domu. Čekám na další závan, abych splachtil přímo k domu. Vítr se zvedá a já skáči do větru a popoletím kousek k našemu domu. Přímo před vchodem ladně přistávám a po pár krocích vcházím domů. Probouzím se, jsem krásně odpočatý. Ani se mi z té postele nechce, rád bych ještě chvíli snil, ale budík ukazuje, že za pár minut mám vstávat.

Lidé snad už od počátku věků závidí ptákům jejich volnost, možnost mávnout křídly a letět. Když jsem vzpomněl sen před mamkou, pověděla, že taky v mém věku měla „létací sny“. Asi právě jen sen je možnost, kdy člověk může zamávat rukama a vzlétnout. Někteří však tuto odvěkou touhu lidstva uvádí v život coby piloti, jiní to zkouší jinak. Podívejte se na následující video, kde si jeden člověk plní tento odvěký sen. Já jen tiše závidím a žasnu.

Těším se vaše reakce.