O studiu na vysoké škole

Nevím, jestli jsem ten pravý, aby komentoval život na výšce a dával rady, těm kteří se na ni chystají. Přece jen jsem zdárně zdolal nástrahy prvního ročníku farmacie v Hradci a mám chuť se podělit o zážitky a dojmy. Vysokoškolský život je takový, jaký si ho zařídíte. První věc, co můžete ovlivnit je, na jakou školu se dáte. Je mnoho různých oborů a je jen na vás, pro který se rozhodnete. Při výběru oboru zohledněte hlavně to, co vás baví a na co máte talent. Nenechte se zmást tím, že na střední škole byl daný předmět jednoduchý, na vysoké škole umí i ten nejjednodušší předmět probrat tak do hloubky, že i tento se stane obtížným. Možná si mnozí řeknete, že vás nebaví ve škole nic, možná přestávky a klábosení, a že se učíte, abyste nezklamali rodiče, kteří by se mohli „odvděčit“ nějakým zákazem nebo přednáškou. Je na čase, abyste sami poznali, co byste chtěli v životě dělat. Možná tuto otázku si kladete často a stále bez odpovědi. Myslím, že se zde najde podoba s volbou životního partnera. Není radno se nechat unášet jen city, city jsou nestálé a mohlo by se stát, že by vás volba vysoké školy a v podstatě i práce omrzela dříve, než byste vůbec na školu samou nastoupili. Možnost dát si více přihlášek je sice bezva – máte možnost odložit své rozhodnutí o pár měsíců, ale stejně dopadnete tak, že se budete muset rozhodnut, na kterou školu nastoupíte. Výjimkou jsou lidi, kteří vsadili na jednu kartu, což znamená, že už přesně ví, co chtějí, ale nevím o nikom takovém – přece jen konkurence u příjimaček na mnohé obory je silná. Někteří jsou přijati jen na jedinou školu, což řeší problém rozhodování se mezi školami, ale myslím, že je lepší pocit si vybírat mezi více školami, kam vás přijali. Možná to bude vaše první velké samostatné životní rozhodnutí. Ale nemusí vás volba mrzet, většina škol má dobrou úroveň – nejlepšími rádci pro volbu školy jsou její absolventi. Máte-li mezi přáteli studenty dané školy máte vyhráno, nejen že vám poskytnou potřebné informace pro příjimací řízení, ale často od nich zjistíte i leccos o profesorech a prostředí na škole. Právě jednotliví lidé na škole jsou ti, kteří rozhodují o kvalitě předmětu, s nimi úroveň výuky roste i padá. Na jednotlivé zkoušky a zápočty máte více pokusů než jediný důstojný pokus o maturitu. Často se zmiňuje, že tři, ale nemusí to být pravda. Počet reparátů je obvykle omezen časem zkouškového období a taky kapacitními limity, které jsou dány tím, že často zkouší jediný profesor třeba dvěsta studentů v ročníku. Zkouška na vysoké škole není omezena striktně časem zkoušky, je možno ji zkrátit i natáhnout. Neplatí, že stačí 15 minut vařit, můžete narazit na profesora, který vás propustí s jedničkou za 10 minutový výcuc, jiný je případ, když profesor nechce studenta vyhodit a zkouší z něj vytáhnout to, co považuje za nutné, třeba i hodinu, v extrémních případech i hodin více. Profesoři jsou různí, nároční i relativně skromní. Studentská komunikace je fenomenální záležitostí - kolují materiály, starší verze testů, aktuální zpravodajství od zkoušek by se snad mohlo vysílat i v televizi :-) Zprávy se roznášejí vzduchem velmi rychle a nejrychleji se šíří tzv. zprávy poplašné. Např. počty vyhozených studentů od zkoušky, zákeřné dotazy zkoušejícího...a není to nic příjemného slyšet, že včera vyhodil dotyčný zkoušející všechny studenty od zkoušky. Většina profesorů musí být alespoň na oko nároční, neboť zprávy ve znění: „Matika je brnkačka, na to se nemusíte skoro učit. Za odpoledne nemáte co dělat!“ mají za následek, že se většina nepřipraví skoro vůbec a problém je na světě. Profesor se dopálí a vyháže podstatnou část studentstva. Zprávy jsou často bulvárního charakteru a je důležité třídit zrno od plev, fakta od nánosu. Nejspolehlivější metodou přípravy na zkoušku je cílevědomé a vytrvalé učení a procvičování. Stojí to ale hodně času a vůle a těchto potřebných cností se nedostává snad nikomu v dostatečné míře. Lidská lenost je sice příčinou, proč lidé vynalezli mnoho vynálezů, které nám usnadňují život, ale studentská lenost vede spíš k tahákům a opisování. Odhalení těchto podvodných praktik má obvykle za následek sankce různého rozsahu, přesto se nejspíš nedočká žádný učitel vymýcení podvádění, dokud se to bude vyplácet, do té doby se bude studentstvo snažit podvádět. Přípravu má mohou usnadnit starší verze testů, které říkají většinou mnoho o formě zkoušení. Občas se vyskytnou ve studentstvu nadšenci, kteří vytvoří vypracování otázek, nebo jiné pomůcky pro lepší učení. Přesto naprostá většina práce zůstane na vás, nedá se ani spoléhat, že na přednáškách zazní vše, co potřebujete ke zkoušce, to nebývá mnohdy pravda a proto je mnohdy je velkým problémem přípravy sehnat si všechny materiály, které jsou pro přípravu potřeba. Pokud vás váš obor baví, dokážete být trpělivý a cílevědomí, jste na nejlepší cestě úspěšně proplout všemi nástrahami studia až k slavnostní promoci. Nedá se říct, že by vás nadšení naučilo vše potřebné, nebo vám zajistilo vytažení lehčích otázek u zkoušky, ale pomůže vám se vypořádat s neúspěchy, které časem přijdou. Když se vám bude zdát, že vše jde jak má, tak si dovolíte i pár ústupků v přípravě na zkoušku a párkrát to vyjde, ale jednou ne a dobrá nálada a odhodlání ke studiu mohou být pryč. Jeden neúspěch se potká s druhým a je vymalováno. Nejzranitelnější může být vaše odhodlání dále studovat, když jste v prváku na škole, kde je velká úmrtmost. Nenechte se zviklat, pokud byste se cítili pod psa, zaměstnejte svým rozveselením někoho z přátel - od toho tu přece jsou :-) Osvědčeným prostředkem k odbourání stresu a zoufalství je upřímná modlitba, vždyť Pán o tobě a tvých problémech ví. Pokud by se ukázalo, že jste při výběru školy přece jen udělali chybu, nic nemusí být ztraceno. Některé zkoušky vám mohou být uznány na škole podobného zaměření a ani nemusíte ztratit rok. Na příjimací zkoušky si myslete včas. Přihlášky se totiž posílají z vašeho pohledu skoro hned po zimním semestru a než ještě oběháte všechna razítka a potvrzení, může být pozdě.

Čas na vysoké škole je přechodem od mládí k plné dospělosti, od závislosti na učiteli k samostatnému studiu, možnost samostatně si plánovat denní režim i celý semestru vám dává velkou míru svobody, to na vás ale klade i tíhu rozhodování a plánování, vaši přípravu nikdo pravidelně nekontroluje a taky nikoho nezajímají cesty, které jste použili k osvojení si učiva a pracovních postupů. Každý má své osvědčené postupy - kartičky a vypisovat si, zatrhávání v skriptech, tvorba přehledů, tvorba různých mnemotechnických pomůcek, někdo má rád učení v skupinkách (nedoporučuju z důvodu neefektivity, nicméně zábava je rozhodně předností), někomu stačí vícenásobné čtení – závisí i na povaze učiva. Rozhodující je finální výsledek – výkon předvedený u zkoušky. Vysoká škola je poslední možností vás naučit životu ve světě práce, kromě teorie od vás mohou chtít profesoři i velkou míru schopnosti konat práci. Často až zde někteří teoreticky zaměření zjistí, že prácí je dokazovat znalost pouček a teorie v životě a ne recitování před tabulí. Nebojte se ale, profesoři mají pochopení pro nezkušenost, horší je to s pochopením pro lajdáctví. Na vysoké škole je třeba zamyslet se, čeho chcete v životě dokázat, a uvědomit si, že nic nedostanete zadarmo a bez práce. Neztrácejte odvahu a vůli, udělali školu jiní, uděláte ji i vy!